V naučných slovnících se heslo architektura nejčastěji vysvětluje jako stavební umění nebo stavitelská díla, budovy, objekty a podobně. Jsme jí obklopeni. Venku i doma. Někdy jsme jí nakloněni, jindy nás dokáže naštvat, nebo jsme k ní neteční. Je stále s námi.

Utváření měst, obcí a osad sídelní krajiny ve východočeské labské kotlině, v podhůřích a horách, které ji lemují, představuje více než tisíciletý vývoj. Při pokusu naznačit jeho základní charakteristiku se musíme vrátit do raného středověku (7. - 12. století). V tomto období bylo osídlení stabilizováno a postupně se opíralo o soustavy hradištˇ a prvních hradů. Nejstarší slovanská sídla ve východních Čechách ležela ve středním Polabí a na dolních tocích Cidliny, Metuje a Chrudimky. Do 10. století pronikalo sporadické osídlení na Královéhradecko a Jaroměřsko do Jičínské pahorkatiny. V 11. století se sídelní síť zahušťovala a v podhůřích dosahovala do nadmořských výšek kolem 400 m.

Truhlářství se odloučilo již ve 12. století od tesařství. Truhlářství se liší od tesařství tím, že užívá dokonalejších nástrojů, zpracovává řezivo slabších tloušťek a jednotlivé části spojuje (kromě zářezů) klihem a jen zřídka dřevěnými kolíky a vrtulemi.