Jak bydlí zvířataOstatní

Jak bydlí žirafy

Zoologická zahrada Olomouc je známá svým úspěšným chovem žiraf. Žirafy Rothschildovy chová od října roku 1977. Tehdy do zoo přicestoval první pár těchto zvířat, jmenovali se Tessa a Tom. Tessa bohužel neměla žádné potomky. Její partner Tom se však stal doslova zakladatelem chovu žiraf. Do současné chvíle se v olomoucké zoo narodilo již 45 mláďat. Březost žirafy trvá v průměru patnáct měsíců, sedm až osm měsíců je matka s mládětem umístěna odděleně od stáda, podle toho jak dlouho je kojí. Dalšího potomka se dočká přibližně za dva a půl až tři roky.

Tato krásná zvířata najdete v olomoucké zoo v zimovišti afrických zvířat v části, která slouží jen k chovu žiraf. Původní budovy zimoviště byly postaveny v letech 1975 až 1977. Postranní křídla jsou určena k zimování různých druhů antilop. Převážnou část zde ubytovaných zvířat tvoří přímorožci jihoafričtí. V prostřední vysoké budově jsou dva velké sály pro žirafy. Do expoziční části, která slouží jako zimní výběh a byla přistavěna až v roce 1992, mají přístup i návštěvníci zoo.  Přes velkou prosklenou plochu mohou žirafy pozorovat takříkajíc z očí do očí. Zde jsou ustájené dospělé žirafy a odrostlá mláďata. Pro vysoce březí samice a matky s mláďaty je určený prostor ve starší části zimoviště rozdělený na jednotlivé boxy, mezi kterými je možné zvířata podle potřeby přepouštět.  Tato část pavilonu však návštěvníkům přístupná není. V roce 2006 byla u pavilonu žiraf dokončena vyhlídková terasa s krásným výhledem do prostorného výběhu žiraf. V hlavní letní sezóně na terase probíhá značně oblíbené komentované krmení.  Zkušený chovatel krmí žirafy přímo mezi návštěvníky jejich velkou pochoutkou, větvemi listnatých stromů. Zvídaví posluchači tak mají možnost se o nich nejenom dozvědět spoustu zajímavostí, ale mohou se jim podívat z blízka do očí. Říká se, že žirafy mají z celé živočišné říše nejkrásnější oči. Tento názor může potvrdit, popřípadě s ním polemizovat, již mnohý návštěvník olomoucké zoo.

                                                                    Text: Hana Labská

                                                                    Foto: Milan Kořínek