Suiseki pod lupou

Devadesát devět procent historie lidstva je nazýváno dobou kamennou a nejeden současník zastává názor, že pod vedením našich politiků může v budoucnu tento podíl ještě narůst. Moderní doba urychlila vývoj člověka, o některé své vlastnosti přišel (např. vyvinuté nadočnicové oblouky a ustupující čelo), vysoce nadstandardní vztah ke kameni však přetrval. Následující rozjímání je zaměřeno na specifický pohled na kámen jakožto umělecký předmět vytvořený působením přírodních sil, kdy je upřednostňována jeho ozdobná funkce, mající vliv na estetický prožitek.

Jistě uplynulo již mnoho tisíciletí od doby, kdy lidé začali vědomě vyhledávat kameny zajímavé tvarem, texturou, nebo barvou, připomínající postavy nebo zvířata. Vznik této potřeby byl logickým vyústěním nárůstu významu kamene, který pomáhal člověku přežít ve formě zbraně, nástroje a obydlí. V Číně bylo od pradávna zvykem umisťovat zajímavé kameny do misek naplněných vodou nebo pískem a využívat je jako umělecký předmět.Tento druh umění se v průběhu osmého století rozšířil do Japonska a postupně i do dalších východoasijských zemí. Následně byla zpřesňována a rozvíjena stylistická klasifi kace, rozpracovávány techniky ošetřování, rodila se pravidla pro prezentaci i hodnocení kvality. Umění rozpoznání a rozvíjení krásy kamenů je v některých zemích kladeno na roveň výtvarnému umění, sochařství, či zahradní architektuře.

V devatenáctém století se začalo pro umění rozpoznání a rozvíjení krásy kamenů užívat označení suiseki, jde o spojení dvou výrazů SUI – voda a SEKI – kámen. Kameny vystavené dlouhodobě působení vody se staly pro sběratele nejžádanější, rozhodující pro kvalitu kamene je tvar, textura povrchu kamene a barva. Některé země používají dosud své vlastní názvosloví (např. Korea susek, Čína shang-sek), liší se stylistické klasifi kace i zásady prezentace. Názorové odlišnosti jsou potřebné pro rozvoj žánru, estetický dogmatismus totiž nemůže prospět žádnému umění.

Umění suiseki přináší člověku potěšení při vyhledávání kamenů, tvorbě uměleckého předmětu i při výstavách. Při vyhledávání vhodných kamenů narazíte na dvě základní otázky – co? a kde? Při zkoumání otázky co? narazíme na stylistickou klasifikaci, která pomůže eliminovat vhodný kámen od tisíců jiných nemajících požadovanou estetickou hodnotu. Stejně jako u drahokamů nepochybně při tvorbě klasifikací sehrálo významnou úlohu hledisko vzácnosti. I čeští sběratelé již pochopili, že s hojně se vyskytujícím ohlazeným placákem nebo oblázkem díru do světa neudělají. Platí samozřejmě, že se stoupající tvrdostí kamene ubývá rozmanitosti tvarů, a tak např. u Japonců většinou nenajdeme ve sbírkách vápence ani pískovce, byť by měly tvary velmi atraktivní.

pictures/153-1.jpgPodle tvaru se prosazuje třídění do několika skupin:

• kameny znázorňující krajinu (sansui kei-seki) – zahrnují např. horské scenérie ze vzdáleného i blízkého pohledu, pohoří s jezírky, řekami, vodopády, stupňovité kameny apod.
• kameny znázorňující určité objekty (keisho-ishi)
• kameny znázorňující lidské postavy (sugata-ishi) • kameny znázorňující zvířata (dobutsu-seki)
• chatrče, domky (kuzuya-ishi)

Podrobnější klasifi kace jsou rozpracovány v knihách (např. Willy Benz: Suiseki, kunstwerke der Natur, Präsentiert von Menschen), obsahují je i některé webové stránky. K potřebnému utřídění názorů slouží výstavy, setkání sběratelů i publikační činnost. V Evropě se stále více prosazuje na výstavách anglické názvosloví, značnou část evropských prezentací představují i kameny z měkčích hornin (např. vápencové „Liguráky“). V každém případě jde o přírodní kameny bez opracování, kde přípustné je pouze čištění a leštění. I úprava spodní strany kamene (řezání, broušení) kámen znehodnocuje.

Při zkoumání otázky kde? máme na mysli otázku zdrojů. Těmi jsou prvosběry v přírodě, nebo směna. V přírodě jsou nejvýznamnějším zdrojem horské a podhorské řeky a potoky.
Tady dochází k odlučování bloků hornin a při transportu vodním tokem k přírodnímu vytvarování. Větší šance je na řekách s dostatečným spádem i vodnatostí, přítomnost vhodných hornin je podmínkou (znalosti zejména z oboru petrologie jsou žádoucí). V závislosti na délce vodního transportu mizí rozmanitost tvarů kamenů, mechanicky a chemicky nejodolnější kameny usazené v nížinách zpravidla nejsou tvarově zajímavé.
V Čechách je vyhledávanou oblastí krkonošsko-jizerský masív a přilehlé krystalinikum. Řada nálezů z této lokality dosahuje takové kvality, že se prosazují mezi oceněné exponáty při mezinárodních výstavách (např. hlavní cenu na prestižní výstavě ESA v San Marinu 2004 obdržel kámen ze sbírky Igora Bárty nalezený v řece Kamenici).

Směna je druhou významnou cestou budování sbírek. Existuje síť mineralogických burz, s kameny se obchoduje ve specializovaných prodejnách, běžné jsou i výměny mezi sběrateli.
Přehled o konaných mineralogických burzách lze nejlépe získat na Internetu, výhodou je rozsah těchto burz u nás, patří k největším v Evropě. Mimořádné úlovky můžete získat i proto, že tvar v klasickém evropském pojetí mineralogických sbírek nehraje takovou roli, jako stavba krystalů, nebo chemické složení.

Když získáme vhodný kámen, následuje vlastní tvorba uměleckého předmětu. Ke kameni se vyrábí DAIZA (dřevěná podložka), která má zvýraznit krásu kamene (v některých zemích je doplňkem, jinde plnohodnotnou součástí kompozice). K některým kamenům je vybírán SUIBAN obdélníkového nebo oválného tvaru a kámen aranžován např. do písku nebo drobných kamínků, někdy i do vody. Jde o výrobek keramiků, kameníků, někdy je odlit do bronzu. Postup výroby daiza je popsán např. v knize Jaroslava Pišla Bonsai nejen v paneláku. Jde o řezbářskou práci, můžete volit mezi různými technikami na jedné straně využívající pouze ruční postupy, či v různé míře využívat mechanizaci. Tvary daiza můžete volit v klasickém japonském pojetí (nízká podložka s miniaturními nožičkami), nebo popustit uzdu fantazii, jako se tomu běžně děje např. v Indonésii nebo Malajsii. Povrchová úprava má také v různých zemích své odlišnosti, např. tvrdé laky s vysokým leskem upřednostní spíše obyvatel z Asie, ve středoevropském pojetí se za klasickou úpravu povrchu uměleckých předmětů pro interiér považuje voskování.

Očištěný eventuálně vyleštěný kámen prochází obdobím zvýrazňování jeho vlastností, rozvíjení jeho kvality. Tomuto procesu se říká YOSEKI, kameny se otírají látkou, vyhlazují dlaní, nebo přelévají vodou. Cílem je navodit dojem stáří a vytvořit citové pouto sběratele ke kameni, které výsledně pozitivně ovlivní i samotného sběratele. Estetické účinky pozorování kamene rozvíjejí lidského ducha.

Prezentace kamene – KAZARI je dovedností předvést estetickou hodnotu kamene ve vymezeném prostoru. Japonci s oblibou aranžují suiseki do tzv. TOKONOM (výklenků) a mají pro tento účel vypracována podrobná pravidla. V Evropě se suiseki začleňují do interiérů bytů soustředěné ve vitrínách nebo na policích, či výstavních stolcích. Pod kameny osazené v daiza se umisťují buď lakované dřevěné desky JIBAN nebo stolky TAKU. V každém případě je suiseki pro evropské interiérové designery novou inspirací a výzvou, vítaným kulturním obohacením.

Suiseki je v Evropě mladým dynamickým uměním. Hledá svůj prostor i adekvátní výrazové prostředky. Pere se zatím se základními otázkami – jak naložit s tradicí, do jaké míry ji přijmout a do jaké míry se vůči ní vymezit. Hledání vlastního uměleckého výrazu, umělecká svoboda (pravidla = okovy) jsou pro evropské tvůrce nezpochybnitelnou hodnotou.
Ideový střet řádu a nových přístupů může být celému oboru jedině ku prospěchu.

Ing. Milan Novák

zpět

Doporučujeme

Kvalitní bazény Mountfield pro každou zahradu:

www.tipnavylet.cz
>mnoho tipů na krásné výlety

Poctivé inzertní noviny,
které fungují

Tvorba www stránek
a kvalitní webhosting

usb.golemgroup.cz
> flash disky, MP3 přehrávače

Personální inzerce, pracovní server

Poslat odkaz


Desig & code by GOLEM GROUP. Power by Infotip.cz - informační a vyhledávací server. Copyright © 2008 - 2017 GOLEM GROUP