Zkušenosti s dřevěnými podlahami

Dřevěné podlahy jsou velmi rozšířeným typem podlahovin. Je tomu tak zejména proto, že dřevo jako přírodní materiál vyvolává v člověku pocit tepla, pohodlí a harmonie. Pocit tepla je způsoben nízkou tepelnou vodivostí, takže bosou nohou vnímáme dřevěnou podlahu jako příjemně teplou. Další výhodou dřevěné podlahy je její pružnost, zejména v případě, kdy je podlaha pokládána na rošt.

Takovéto provedení šetří klouby a svaly a zamezuje jejich předčasné únavě a opotřebení. Pomocí moderních technologií povrchové úpravy dřevěných podlah - lakování a olejování - je zaručena také vysoká mechanická odolnost jejich povrchu proti otěru a poškrábání.

 

            Historie:

Z historického pohledu byly jako první rozšířeny dřevěné podlahy prkenné, a to v 15. století. Následně, jak byly technologie zpracování dřeva zdokonalovány a nároky na kvalitu zvyšovány, byly více využívány palubové podlahy. Jejich nástup je na přelomu 16. a 17. století. Tyto typy podlah přetrvaly v zásadě až do současnosti, pouze byly zdokonaleny zejména co se týče rozměrových tolerancí, kombinováním různých dřevin se záměrem vytvořit určité obrazce a povrchové úpravy. Mnohde jsou dochované tyto podlahy na starých zámcích. Dalším typem dřevěných podlah jsou podlahové parkety. Ty spadají časově do období 19. století. Ve století 20. a i dnes jsou pro svou oblibu a krásu dřeva stále využívány všechny výše zmiňované skupiny dřevěných podlah. Trend a vývoj dřevěných podlah dospěl až po nám nejznámější plovoucí podlahy.

Aspekty, které provázely vývoj dřevěných podlah:

·        dostupnost dřeva jako suroviny

·        snadné opracování

·        vhodné vlastnosti dřeva

·        architektura, architektonické prvky

·        rychlá montáž

·        snadná údržba

 

Aspekty, pro které máme dřevěné podlahy v oblibě i dnes:

§         rychlá, levná a přesná průmyslová výroba

§         rychlá a přesná montáž na stavbě

§         snadné čištění a údržba

§         vhodné pro alergiky

 

VÝBĚR PODLAHY

Předkládáme stručný přehled dřevěných podlah, který by měl ulehčit orientaci v tomto poměrně rozsáhlém sortimentu.

Nejdůležitější členění je do skupin „masivní dřevěné podlahy“ a „vícevrstvé dřevěné podlahy“. Zde je největší rozdíl ve skladbě materiálu a jeho chování. Masivní podlahové délce jsou vyrobeny z jednoho kusu materiálu, jsou převážně opatřeny drážkou a perem a nebývají povrchově upraveny. Povrchová úprava je prováděna po pokládce. Je prováděna laky s různým zatížením nebo voskovými oleji, které dodají masivnímu dřevu přírodní vzhled. Mezi nejčastěji používané dřeviny k výrobě patří: buk, dub, jasan a javor. Jsou ovšem vyráběny i z dalších dřevin jako např. akát, habr, ořech, olše, třešeň či exotické dřeviny. Z těch nejznámějších jmenujme alespoň; hevea, jatoba, kempas, merbau a teak.
Z těchto dřevin se vyrábí i nášlapná vrstva k vícevrstvým parketám. Má sílu 3-5 mm. Nosnou část tvoří tzv. středová vrstva, která je převážně vyrobena ze smrkového nebo borového dřeva. Levnější alternativou pro středovou vrstvu je použití MDF nebo překližky. Nejdůležitější část vícevrstvých parket je protitahová vrstva. Slouží k zajištění stability jednotlivého dílce. Je orientována osou vláken po směru osy vláken nášlapné vrstvy. Povrchová úprava u vícevrstvých podlah je převážně dokončena více vrstvami laku, který je vytvrzován UV zářením. Někteří výrobci upřednostňují povrchovou úpravu voskovými oleji. Tyto voskové oleje jsou 100% přírodní a neobsahují žádné chemikálie.

 

 Podlahoviny prkenné
            Představují nejjednodušší provedení dřevěné podlahy. Patří sem tesařské podlahy zhotovované z hoblovaných či nehoblovaných desek nebo fošen. Jsou pokládány bez konstrukčního spoje na tupý sraz na polštáře. K polštářům je můžeme buď přibíjet, nebo ještě lépe šroubovat (prkenné podlahy se šroubovaným spojem je možno v případě potřeby snáze rozebrat). Dále sem patří také fošnové podlahy, zhotovované z hoblovaných fošen tl. 40 až 100 mm. Tyto fošny jsou mezi sebou spojovány na pero a drážku, polodrážku, nebo na drážku s vkládanými pery a jsou také přibíjeny nebo šroubovány do polštářů. Prkenné dřevěné podlahy jsou předchůdcem dřevěných palubových podlah a jsou zhotovovány z měkkých druhů dřeva, jako je smrk, modřín a jedle. Prkenné podlahy jsou vyráběny bez povrchové úpravy, které se provádí až na položené hotové podlaze. Tmelení spár prkenných podlah se neprovádí. Při lakování takovéto podlahy je nutno dát pozor na to, aby lak nezatékal mezi jednotlivá prkna a nedošlo k jejich slepení. Slepená prkenná podlaha nemůže při sesychání pracovat v celé ploše a může dojít ke vzniku nepřiměřeně velkých spár, nebo dokonce k roztržení prkna. Pokud se rozhodneme pro povrchovou úpravu olejem a voskem, toto nebezpečí nehrozí. 

Podlahoviny palubové
           
Palubová (palubková) podlaha je zhotovována z čtyřstranně opracovaného deskového řeziva o tloušťce větší než 20 mm (zpravidla 28 mm). Abychom odlišili podlahovou palubku od palubky používané pro obklady stěn, používáme také označení podlahovka. Podlahové palubky jsou vyráběny s perem a drážkou a při pokládce se zasouvají do sebe. Následně se přibíjejí skrytě do polštářů. Nejběžnějším materiálem palubek je smrk, borovice, modřín, ale setkáme se i s palubkami dubovými. Palubky jsou dodávány bez povrchové úpravy, i když se můžeme setkat také s palubkami, které jsou již při výrobě opatřeny vrstvou laku, nebo oleje. Speciální úpravou používanou u palubek je tzv. kartáčování. Provádí se pomocí speciálních ocelových kartáčů, kterými se povrch palubky zbaví měkké povrchové vrstvy dřeva. Výsledkem je vyšší tvrdost povrchu zaručující lepší odolnost proti opotřebení a typický rustikální povrch. 

Parkety
           
Název parkety se používá pro dřevěné podlahy s nášlapnou vrstvou, uspořádanou do různých vzorů a spojovaných perem a drážkou, nebo pokládané na tupý sraz. V evropské normě (ČSN - EN 13 756 Dřevěné podlahoviny - terminologie) je k definici doplněn ještě parametr udávající minimální tloušťku nášlapné vrstvy – 2,5 mm. Nejběžnějším materiálem parket je buk nebo dub. Parkety jsou dodávány bez povrchové úpravy. Přestože se používáním rozšířil termín parkety na téměř všechny druhy dřevěných podlah, můžeme do této kategorie zařadit především:

·        mozaikové a kazetové parkety

·        parketové vlysy

 Mozaikové a kazetové parkety: jsou zhotovovány z lamel nebo vlysů malých rozměrů, které jsou poskládány do různých vzorů. Tabule s takto uspořádanými vzory jsou buď z rubové strany nalepeny na síťovinu, anebo jsou z lícové strany fixovány krepovou páskou, které se po nalepení obrousí. Jsou vyráběny v masivním nebo vícevrstvém provedení a vyznačují se menší tloušťkou, zpravidla 8 mm. Pro výrobu jsou používány různé druhy listnatých a jehličnatých dřevin. Parametry a vlastnosti mozaikových parket jsou popsány v normě. (ČSN EN 13 488 Dřevěné podlahoviny – mozaikové parkety) V této normě jsou uvedena vyobrazení také obvyklých vzorů (francouzský parketový vzor, nepravidelný a pravidelný řemen, rybí kost, maďarský stromeček atd). Zvláštním typem mozaikové podlahy je tzv. průmyslová mozaika, vyráběná z úzkých proužků skládaných v pásech na tupý sraz. Dříve byl tento typ podlahy doménou průmyslových provozů, ale dnes se s ním setkáme i v moderních interiérech. Někdy se také můžeme setkat s označením „kantka“.
Další variantou jsou intarzované mozaikové podlahy, které nacházejí uplatnění především v exkluzivních interiérech a při rekonstrukcích historických objektů.

Parketové vlysy (vlýsky)
Celým názvem se jedná o parketové vlysy s perem a drážkou. Jako jeden z mála typů dřevěných podlah je přesně definován normou (ČSN EN 13 226 Dřevěné podlahoviny – parketové vlysy s perem a / nebo drážkou). Podle této normy jsou parkety rozděleny do tří tříd (+ volná třída), podle výskytu charakteristických prvků (běl, suky, zárosty, trhliny, sklon vláken, barevné odlišnosti, dřeňové paprsky atd.). Třídy jsou označovány kolečkem, trojúhelníčkem a čtverečkem. V této normě jsou obsaženy tabulky pro každou dřevinu s výčtem parametrů a povolenými hodnotami (např. velikost suků). Tato norma dále popisuje povolený obsah vlhkosti a geometrické parametry vlysů (nominální hodnoty tloušťky, šířky a délky, povolené odchylky a vzájemné vztahy mezi geometrickými parametry). Rozlišuje dva druhy parketových vlysů:

 ·        parketový vlys, který má na jedné straně drážku a na druhé pero,

 ·        parketový vlys, který má na obou stranách drážku a používá se cizí pero 

Lamelové dřevěné podlahoviny
Do této kategorie můžeme zařadit vícevrstvé lepené podlahové dílce. Z hlediska skladby je můžeme rozdělit na dva typy:

  • třívrstvé podlahové dílce,
  • dvouvrstvé podlahové dílce.


Třívrstvé podlahové dílce se skládají z:

·                       nášlapné vrstvy složené z lamel kvalitního pohledového dřeva - tloušťka nášlapné vrstvy je zpravidla kolem 4 mm (může být ale také provedena z tenkovrstvé dýhy 1,5 mm). ·                       středové vrstvy z úzkých latěk orientovaných vlákny kolmo na vlákna lamel nášlapné vrstvy. Pro středovou vrstvu je obvykle používáno měkké dřevo z borovice, nebo smrku, ale u podlahových dílců vyráběných v Asii se můžeme setkat i se středovou vrstvou z tvrdého tropického dřeva (např. hevea).

·                       dolní, tzv. „protitahové“ vrstvy, obvykle ze smrkové dýhy, orientované stejně jako nášlapná vrstva. Tloušťka spodní vrstvy je zpravidla 1, 5 – 2 mm. 

Všechny tři vrstvy jsou navzájem mezi sebou slepeny a celková tloušťka podlahového dílce je zpravidla 15 až 25 mm. Šířka dílců je různá a většinou se pohybuje kolem 200 mm. Každý dílec obsahuje různý počet lamel. Nejrozšířenější je tzv. „řemenový třílamelový vzor“, u něhož je plocha dílce vyskládána z lamel různé délky ve třech řadách. Obdobným způsobem je vyroben „dvoulamelový vzor“, kdy šířka použitých lamel je větší a kresba dřeva je zřetelnější. Jednolamelové podlahové dílce se nazývají „selská prkna“. Vzhledem k tomu, že lamela je vyrobena celá z jednoho kusu dřeva, patří tento typ podlahy mezi nejdražší.

Za účelem spojování jednotlivých dílců jsou ve středové vrstvě po obvodu vyfrézována pera a drážky. Dílce se mezi sebou ve spoji lepí – v tom případě jsou pro lepidlo vyfrézovány malé kapsy. Pokud jsou pero a drážka provedeny jako zámkový spoj, dílce se mezi sebou nelepí, pouze se do sebe „zacvaknou“.

Možností, jak omezit na minimum výskyt spár, je zajištění soudržnosti jednotlivých dílců pomocí ocelových spon, do kterých se dílce ukládají. Tímto jsou jednotlivé dílce stahovány trvale k sobě. Zajímavým řešením je také vložení pružného neoprenového pásku do konstrukce dílce, který rovněž vyrovnává objemové změny a minimalizuje riziko vzniku spár. Obecně lze však říci, že při dodržení přiměřených hranic teploty a relativní vlhkosti vzduchu v místnosti jsou lamelové dřevěné podlahy, díky omezení objemových změn příčnou střední vrstvou, téměř beze spár. Určitou nevýhodou je fakt, že při pohledu proti světlu jsou zřetelné okraje dílců.

Dvouvrstvé podlahové dílce se skládají z:

·                     nášlapné vrstvy z kvalitního pohledového dřeva o tloušťce 3,5 až 9 mm

·                     nosné vrstvy z překližky, prořezané systémem spár, aby byly odstraněny nežádoucí tvarové změny vyplývající z nesymetrické skladby 

Dvouvrstvé podlahové dílce připomínají tvarem klasické vlysy, ale jsou zpravidla rozměrově větší. Dodávají se obvykle s povrchovou úpravou a při pokládce se celoplošně lepí na podklad.

 

Montáž:

Způsoby pokládky dřevěných podlah závisí zejména na typu dřevěné podlahy a doporučení výrobce. Dřevěné podlahové prvky mohou být lepeny k podkladu nebo odděleny od podkladu (plovoucí). Plovoucím způsobem se pokládají jak palubové podlahy, tak i vlysové. Mnozí zákazníci jsou k pokládce vlysů plovoucím způsobem poněkud nedůvěřiví, ale vlysová podlaha takto zhotovená vykazuje dobrou stabilitu a snižuje riziko tvoření spár.
Při pokládce dřevěných podlah je nutné dbát pokynů výrobce. Než se začne se samotnou pokládkou je nutné kontrolovat zejména rovnost podkladu, teplotu a vlhkost vzduchu. Důležité je měření vlhkosti podkladu, které se provádí metodou CM. Povrchové měření je pouze orientační. Tuto problematiku je možné blíže nastudovat v normě (ČSN 74 4505
Podlahy - Společná ustanovení).

Montážní deník, respektive záznamy o provedených pracích, musí být veden soustavně a pečlivě, aby zobrazoval průběh výstavby podlah.

Musí obsahovat tyto náležitosti: odkaz na smlouvu o dílo nebo na objednávku s uvedením všech potřebných dat, datum zahájení a skončení prací, podmínky práce v průběhu realizace (teplota, vlhkost vzduchu i podkladu), kdo práci převzal, od koho, datum a podpisy, jména všech zúčastněných pracovníků firmy. V deníku musí být provedeny záznamy i o dodání materiálu, a to zejména datum dodání, případně vlhkost materiálu, ale i o místě a hodnotách atmosférických podmínek (relativní vlhkost vzduchu a teplota) prostoru, kde byl materiál uložen. Dále stručný, ale výstižný popis jednotlivých pracovních operací (včetně atmosférických podmínek), upozornění na neobvyklé jevy při realizaci (způsob jejich řešení), konzultace se zástupci dodavatele, porady s odborníky, přítomnost znalců, dílčí hodnocení. Také popisy všech změn oproti stanoveným technologiím, vady materiálů - posouzení na místě, vady z titulu změn v technologii, řešení vad, dílčí vyjádření objednatele nebo jeho zástupce, změny podmínek v práci, připomínky objednatele a jejich řešení, porovnání požadavků ze Smlouvy o dílo se skutečností, bilanci hmot a materiálů a nakonec fotodokumentaci  provedeného díla. Vše vyjmenované musí obsahovat datum a podpis. Závěrečný protokol o provedené a předané práci samozřejmě také datum a podpisy, ale navíc i hodinu předání, jména a názvy firem.            

Vlastnosti:

Rozměrová (tvarová) stálost - bobtnání/sesychání.
Dřevo je jako přírodní materiál citlivé na vlastnosti prostředí, ve kterém se dlouhodobě nachází.

Největší vliv na dřevo má teplota prostředí a relativní vlhkost vzduchu v daném prostředí.

Každé teplotě a relativní vlhkosti vzduchu odpovídá určitá vlhkost dřeva. Pokud se dřevo nachází dlouhodobě v prostředí se stálými parametry, ustálí se po určité době obsah vlhkosti na hodnotě tzv. rovnovážné vlhkosti. Množství vlhkosti ve dřevě se ustálí již po několika týdnech, závisí to zejména na rozměrech dřeva. S přijímáním a vydáváním vlhkosti jsou svázány rozměrové změny dřeva - bobtnání a sesychání. Tyto rozměrové změny jsou rozdílné ve všech třech hlavních směrech:

·                     transverzálním (podél vláken dřeva)

·                     radiálním (kolmo na letokruhy dřeva)

·                     tangenciálním (ve směru letokruhů).  

Změny podél vláken jsou zanedbatelné. Největší rozměrové změny se dějí ve směru letokruhů (tangenciálně) a asi poloviční ve směru kolmém na letokruhy (radiálně). Hodnoty radiálního a tangenciálního sesychání jsou uváděny jako procentuální změna mezi dřevem maximálně nasyceným vodou (nad 30 % vlhkosti) a dřevem absolutně vysušeným. Je nutné si však uvědomit, že ve skutečnosti nepůsobí obvykle krajní vlhkosti dostatečně dlouhou dobu na to, aby se jim dřevo přizpůsobilo a výsledné rozměrové změny jsou tudíž menší. Velikost spár v dřevěné podlaze, vzniklých v důsledku rozměrových změn, je významně ovlivněna také způsobem pokládky. Pomáhá celoplošné přilepení parket k podkladu a také správný způsob povrchové úpravy - při lakování lak nesmí zatéct mezi jednotlivé parkety a slepit je dohromady.
Velikost rozměrových změn je rozdílná u různých druhů dřev. Největší rozměrové změny jsou u habru a buku. Menší objemové změny vykazuje dub, javor a také měkká jehličnatá dřeva, jako modřín a smrk. Nízké hodnoty rozměrových změn vykazují také některé exotické dřeviny, například teak.

 
Tvrdost

Trvanlivost podlahy je svázána s tvrdostí dřeva. Čím tvrdší je dřevo, tím menší je riziko mechanického poškození. Tvrdost dřeva je určena jeho hustotou, když pod pojmem hustota se rozumí podíl mezi hmotou dřeva a jeho objemem. Dřevní hmota se skládá z pórů a stěn, které je obklopují. Hustotu pórů a stěn ovlivňuje prostředí, ve kterém strom roste. Takže například severská bříza, rostoucí v chladném podnebí, je z hlediska hustoty dřeva velmi odlišná od břízy rostoucí v mírném klimatickém pásu. Stejně jako u rozměrových změn, uvádí se také tvrdost dřeva tangenciální a radiální. Měří se kuličkovou zkouškou podle Brinella. Tvrdost dřeva můžeme výrazně ovlivnit vhodnou volbou povrchové úpravy. Použitím laku s vysokou tvrdostí můžeme podstatným způsobem zvýšit tvrdost povrchu podlahy a zvětšit její odolnost proti mechanickému poškození. Zvláště dobrých výsledků je dosahováno v případě továrně nanášených laků vytvrzovaných UV zářením.

Tepelná vodivost

Poměrně nízká tepelná vodivost podlahy je odpovědná za příjemnou tepelnou pohodu při chůzi naboso. Nízká tepelná vodivost masivní dřevěné podlahy však představuje, ve srovnání s jinými podlahovinami, nevýhodu při použití podlahového topení.

 
Barva

Při výběru dřevěné podlahy podle barvy je nutno mít na paměti, že se jedná o přírodní materiál, jehož přirozenou vlastností jsou barevné rozdíly a změny v čase. Velké množství dřev používaných pro výrobu dřevěných podlah je vícebarevných. Platí to zejména pro tzv. bělová dřeva, kde je rozdíl mezi barvou jádra a běli. Představiteli tohoto typu dřeva jsou například modřín, borovice, dub, javor, akát a jasan a většina tropických dřev. Tyto barevné změny jsou součástí přírodního charakteru dřeva a jako takové mohou pro někoho dřevěnou podlahu ozvláštňovat a jinému mohou zase vadit. U některých dřev se liší běl od jádra nejen barvou, ale také tvrdostí. Dalším projevem přírodní povahy dřeva je změna barvy s časem - oxidace. Podlaha, která je dlouhodobě zakryta nábytkem, může po přestěhování nábytku vykazovat jinou barvu, než zbývající, nezakryté, části podlahy. Barevnost dřevěné podlahy je možno také výrazně ovlivnit použitím barevně tónovaných laků, olejů a mořidel.

 

 Životnost:

Životnost je vlastnost, která je ovlivněna mnoha dalšími faktory, jež nelze často ani předem předvídat. Na životnost dřevěných podlah mají vliv zejména tyto faktory:

·        výrobek, jeho konstrukce a použité materiály

·        montáž

·        podmínky prostředí

·        užívání

 

1.  Výrobek, jeho konstrukce a použité materiály
Ať už se to zdá jakkoliv nepravděpodobné, i tak jednoduchý výrobek, jakým je masivní dřevěná podlahovka, může mít konstrukční vadu. Při nesprávně zvolené šířce či poměru šířky a tloušťky dochází ke snížení rozměrové a tvarové stability až k výskytu závady podlahy. Rozhodující je volba dřeviny. U lepených vícevrstvých podlah to mohou být nevhodné tloušťky jednotlivých vrstev nebo špatná symetrie dílce. U laminátových podlah životnost dílců výrazně ovlivňuje volba materiálů. Důležitá je také kvalita výroby a dodržení technologických postupů. Jako příklad uveďme dodržení požadovaných rozměrových tolerancí a vlhkost dřeva.

 

2. Montáž
Životnost výrobku výrazně ovlivňuje způsob montáže. Dobře provedená montáž může prodloužit životnost i průměrné podlahy. Špatně odvedená montáž může znehodnotit špičkový výrobek tak, že je k vyhození.


3. Podmínky prostředí
Zvýšená vlhkost, výkyvy teploty, náběh podlahového topení či poruchy stavby jsou nejčastějšími příčinami vzniku vady podlahy. Navíc se často vyskytují kombinace těchto vlivů, které sice samy o sobě podlahu nepoškodí, ale v součinnosti ji mohou zcela zničit. Zpětné prokázání negativních vlivů prostředí, většinou s dlouhým časovým odstupem, je velmi obtížné, ne-li nemožné.


4. Užívání
Všechny záruční podmínky se vztahují pouze na poškození, která vznikla přiměřeným a odpovídajícím užíváním. Nepodařilo se nám nalézt žádnou definici toho, co je přiměřené používání podlahoviny. Samozřejmě, že chůze v domácí obuvi je přiměřené užívání. Je však přiměřené ježdění dětským autíčkem, přesuny nábytku či pohyb domácího zvířete?

Údržba lakovaných podlah
Obecně lze říci, že lakované podlahy jsou nenáročné na údržbu. Lak totiž vytváří na podlaze odolnou vrstvu, která dobře odpuzuje nečistoty a odolá i méně šetrnému čištění. K pravidelnému úklidu nám úplně postačí vlhký hadr, nebo mop s příslušným čisticím prostředkem (ne běžný saponát). Renovace a oprava lakovaných podlah je oproti tomu složitější. Takovou podlahu není možno opravit lokálně (oprava je vidět) a proto je nutno podlahu celoplošně zbrousit a znovu přelakovat. To ovšem znamená vystěhování interiéru a v komerčních prostorách samozřejmě přerušení provozu.
 

Údržba olejovaných podlah
Olejované a voskované povrchy vyžadují větší péči, než povrchy lakované. Pokud je však prováděna správná údržba, dostanou olejem ošetřené podlahy velice hezký přírodní matový vzhled. Prvotní ošetření podlahy olejem je nutné svěřit odborné firmě, ale nanášení udržovacích olejů a vosků v domácnosti už zvládne i šikovná hospodyňka. V intenzivně zatěžovaných prostorách pro veřejnost je nutno podlahy ošetřené olejem v průběhu roku dvakrát až třikrát přeolejovat. Na rozdíl od laků je však možno provádět opravu i lokálně a tedy často za provozu (restaurace, prodejny apod.).
                                

                                                Ing. Miroslav Harazím, PhD

zpět

Doporučujeme

Kvalitní bazény Mountfield pro každou zahradu:

www.tipnavylet.cz
>mnoho tipů na krásné výlety

Poctivé inzertní noviny,
které fungují

Tvorba www stránek
a kvalitní webhosting

usb.golemgroup.cz
> flash disky, MP3 přehrávače

Personální inzerce, pracovní server

Poslat odkaz


Desig & code by GOLEM GROUP. Power by Infotip.cz - informační a vyhledávací server. Copyright © 2008 - 2017 GOLEM GROUP